Žít vědomě či nevědomě?

  • od malička nás ji dospělí učí. Přebíráme od nich pevně přednastavené a společností vyžadované vzorce chování, vnímání světa, životních dějů i způsoby řešení běžných situací. Např.: „Musíš se dobře učit, abys něčím byl/a.“ To znamená, že se máme naučit to, co nám říkají jiní, že máme vědět. Místo toho, aby nám pomohli objevit a rozvíjet naše vlastní talenty, trestají nás učitelé špatnými známkami za to, na co talent nemáme, co umět na jedničku nemůžeme. Neznáme jejich účel, smysl ani cíl, často nevíme, co znamenají. Přesto je bezmyšlenkovitě dělá. Když se nedej Bože o pochopení pokusí, je okamžitě považován za divného či zesměšňován. Vždyť má přece všechno dělat automaticky jako všichni ostatní a hlavně moc nemyslet. Proč? Protože je přece nepřípustné, aby rozuměl všemu, co dělá a svobodně se rozhodoval, zda a co chce nebo nechce prožívat. Např. automatické slavení svátků jako jsou Velikonoce. Svátky nejsou špatné ani dobré. Jsou takové, jaké jsou a každý ať slaví to, co potřebuje. Jen upozorňuji, že sice máme jakési jejich prapodivné náboženské vysvětlení, ale upřímně řečeno, nějak to nesedí. Ví snad většina národa opravdu, jak a proč vznikly nebo snad proč svým názvem upozorňují na jakési veliké noce? Nebo co vlastně znamená slovo Vánoce? Ví někdo, s čím že to vlastně souhlasí, když tyto svátky slaví? Ví, co dělá? Neví a ani se o to nezajímá. Je přece snadnější a daleko pohodlnější nemyslet a jet na autopilota. Ať se o rozhodování o našich životech starají jiní. V tomto případě ale nikdo nezaručí, že nás ti, co o nás rozhodují, dovedou ke všemu, co je pro nás prospěšné, zdravé a dobré. Nevědomý život se týká veškerého rozhodování o nás bez nás ve všech oblastech společnosti (tvorba zákonů, cizí rozhodnutí o našem vlastním zdraví, účinnost léků, obsah učiva ve školách a forma jeho výuky, sociální práce s lidmi v nouzi, způsob prožívání volného času, způsob životních rituálů typu svateb, pohřbů atd.). V dnešní době si ale již naštěstí lidé konečně začínají uvědomovat, že je většina věcí, které jim společnost diktuje a přednastavuje, nepravých či dokonce škodlivých.
  • Ví, proč slaví ten či onen svátek, ví, proč se vzdělává právě tam, kde si vybral, ví, proč jí právě tehdy, kdy jí a jak atd. Rozumí svému životu a všemu v něm. A když něčemu nerozumí, aktivně hledá, dokud nenajde význam a smysl, který je  pro něho správný.

Sdílet:

Zanechte komentář autorce článku:

Jméno:
Website:
E-mail:
Zpráva:

webdesign: DTPak.cz s.r.o.