Za vším hledej blok, nikoliv ženu. :)

Názvem článku narážím na známý citát „Za vším hledej ženu.“ (Alexandr Dumas, francouzský spisovatel). Tento citát s nadsázkou předpokládá, že původcem každého problému bývá žena. A proč za vším hledat radši naše podvědomé bloky a ne ženy?

V dětství jsem neustále měla na očích, že se dospělí snaží „vylepšit“ lidi, na kterých jim něco vadí. Mnozí z nás jsou stále ještě hluboce přesvědčeni, že lidé v našem okolí, kteří se nám nelíbí svým chováním, jednáním či svými činy, se kvůli nám změní, když jim řekneme naše připomínky, výčitky, vysvětlíme jim jejich „nešvary“, co dělají špatně atd. Vždyť oni to přece musí pochopit a musí se změnit tak, aby to všechno, co nám na nich vadí, nedělali, ne? Copak nevidí, jak nás to ničí?

Zdroj obrázku: https://www.kupredudominulosti.cz/kasparu-max-u-vycitka-je-agrese-slabocha/

Jak zásadní je to omyl, jsem pochopila plně až při hojení, které poskytuji. Druhé lidi totiž změnit nemůžeme! Opravdu ne. Můžeme měnit jen sami sebe. Trochu jiné je to u dětí, které je třeba tak zvaně vychovávat, ale i tam bychom měli být jen jejich moudrými průvodci, respektovat jejich talenty, osobnost, možnosti a usměrňovat je v rámci určitých mezí.

Přesto mám výbornou zprávu – můžeme měnit svět k lepšímu skrze nás samotné! Je to neuvěřitelné, naprosto neslýchané, ale je to tak. Kdo to již na sobě vyzkoušel, ten poznal, že to vážně funguje na 100 %. A jak je to možné?

• U nás všech funguje zákonitost, že když nám něco vadí, máme z něčeho nebo někoho nepříjemný pocit, pak tento pocit pouze zavadil o náš většinou dávno zapomenutý psychický blok (trauma, zranění).

• Každý blok je důkladně ukryt v našem podvědomí, protože jeho vznik nás velice bolel, a tak jsme ho automaticky a naprosto nevědomě z našeho vědomí vytěsnili a schovali ho tam. Např. malá holčička jede na kole a poprvé v životě se jí jízda daří. Nedaleko je maminka a ona se jí chce pochlubit, jak je šikovná. A tak na ni zavolá: „Mami, podívej!“ Ale maminka místo, aby řekla něco hezkého, třeba: „Jů, ty jsi ale šikovná!“, pospíchá a stroze odcekne: „Dej mi pokoj, já musím jít domů žehlit.“. Takhle malé dítko si ale ještě není schopné uvědomit, že máma opravdu nemá čas a musí jít žehlit. A tak vznikne místo tohoto vysvětlení jako obrana proti příštímu zranění tohoto typu program ve smyslu: „Ona mě nemá ráda.“ nebo „Už jí radši nikdy nic neukážu.“ apod. Tyto programy (bloky) pak žijeme buď celý život nebo jen do chvíle, kdy je zahojíme, čímž se jich nadobro zbavíme.

• Zahojit je možné všechny bloky v sobě a zbavit se tak všech nepříjemných pocitů, které vyvolávají (smutek, zoufalství, žal, nechuť žít, prožívání života jen skrze starosti a s tím spojená neschopnost se radovat, dlouhodobé zdravotní potíže, nesnášenlivost, malé nebo příliš velké sebevědomí a tak dále). Je k tomu jen potřeba se rozhodnout na sobě zapracovat a najít někoho, kdo vám s tím pomůže. A tak hurá do Štístkovny! Zahojíme spolu všechno, co vás trápí, mrzí, ničí, vyvádí z míry … . Vždyť proč nežít šťastný, krásný a naplněný život, když je to možné a tak snadno a rychle splnitelné! Kontakt na mě je zde. Těším se na vás a na vaše nově prožívané štěstíčko.

Autor: Zuzana Štádlerová
Vytvořeno: 4. února 2022